Pastýřský list o. biskupa Ladislava Hučka k Velikonocům

Pastýřský list

(Pascha 2020)

 

„Spolu s ním byli vedení na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,32-34).

Stačilo by, myslíme si někdy, kdyby to Ježíš řekl sám v duchu, a byl by vyslyšen. No on to ale řekl nahlas, i k našemu poučení, které se bude vinout celými dějinami, abychom věděli, jak se máme chovat ke svým nepřátelům. Určitě, v okamžiku ukřižování, ti, za které prosil, jeho přátelé nebyli.

Otevřená zůstává otázka, zda by Ježíš prosil o odpuštění pro ty, kteří věděli, co dělají. Jsem přesvědčen, že taková situace nemohla nastat. Kdyby totiž opravdu věděli, co dělají, a bylo jim jasné, kdo je ten, koho křižují, určitě by se chovali úplně jinak. Ale nevěděli... A to byl hřích, o jehož odpuštění se Ježíš modlil a prosil svého nebeského Otce; prosil, aby jim odpustil jejich nevědomost.

Můžeme se zeptat: co bylo příčinou toho, že nevěděli? Proč nevěděli? Co jim bránilo, aby věděli? Vždyť křesťanství není přístupné jen těm, kdo jsou učení a rozumní. Ježíš přišel pro všechny, ne jen pro některé. Čili nevíra se zakládá na nevědomosti... a nevěděli, co dělají, protože jim v tom bránil hřích. Hřích jim zatemnil rozum. Ale jaký hřích? Vždyť všichni lidé jsou hříšní! Nejtěžší hřích, z kterého pak vychází i další hříchy, je vědomá a dobrovolná lež. Hřích Adama a Evy se zakládá na lži ďábla. Oni těžce zhřešili, protože mu věřili více než Bohu. Každý, kdo lže, se stává jeho nástrojem, pochází z ďábla. Protože ďábel je lhář a otec lži. (Jn 8,44) Nejvíc se proto chraňme toho, kdo lže. Minulé režimy, které jsme mnozí ještě zažili, byly založené na jedné obrovské lži, které podlehli milióny lidí. I dnes se lež jeví jako něco schůdnějšího, přirozenějšího a především lehčího. A to je stále znamením klamu a podvodu. Nikdy nepodléhejme iluzi lehkého, bezpracného a bezstarostného života. On takový není. Každý, kdo této iluzi podlehne, zažije obyčejně na konci jeden velký životní krach.

To znamená, že se máme usilovat a modlit o poznání ... nejen o vědomosti, o vzdělání, které nám poskytuje škola. Ty jsou pomůckou, ale nejsou nejpotřebnější pro víru. Jsou potřebné pro práci, pro získání schopnosti něco vykonat. Ale mají své hranice.

V dnešní kritické situaci, do které se dostalo – snad po prvé ve svých dějinách – celé lidstvo, hledejme, co nám tím chce Bůh sdělit, jak se máme chovat, jaké poznání nám chce dát. Ukazuje, že celá technika a všechny technologické postupy najednou nejsou nám k pravému užitku. Všechno může jednou skončit a ukázat se zbytečným.

Vrací se nám s novou zřejmostí význam Ježíšových slov Martě: „Jen jedno je třeba...“ (Lk 10,41) Objevujme v novém světle a s novou hloubkou smysl těchto slov.

K tomu, abychom to objevili a odhalili, je třeba, aby naše poznání srdcem bylo čisté a jasné, je třeba, aby bylo čisté a jasné i naše svědomí. Dbejme v tomto období pandemie na čistotu srdce, mysli a svědomí. A nezapomínejme, že s láskou přijaté utrpení a bolesti bezpečně očišťují zrak duše i srdce a jsou jistotou konečného vzkříšení.

Jsme dnes zavření ve svých pokojích a bytech a nevíme, jak a kdy to skončí, ani to jak dlouho budeme muset snášet důsledky. Není to vždycky lehké a určitě nás ani lehké časy nečekají. Přijměme to jako zkoušku, kterou nám Pán sesílá, abychom si uvědomili, kdo je Stvořitel, odkud jsme přišli a kam směřujeme, co je pro nás skutečně důležité. Využijme tuto možnost a čas, který se nám nabízí. Je to vzácná příležitost více se přiblížit  k Bohu a těsněji se přiblížit také ke svým bratřím a sestrám.

Nezapomínejme, že Kristus porazil hřích i smrt! Christos voskrese!

Modlí se a žehná

                                                                                        vladyka Ladislav Hučko

apoštolský exarcha