Zamyšlení ke 4. postní neděli 2020

Neděle 22.3.2020


Zdravím Vás všechny, milí farníci, a posílám evangelium z dnešní neděle a k tomu myšlenku. Můžete si v kruhu rodiny nebo sami evangelium přečíst a skrze myšlenku prověřit svůj vztahem s Bohem. Krátká modlitba a vzpomínky (prosby) by Vaše ztišení mohly ukončit. Přesto že se nemůžeme setkat, můžeme se v modlitbě sjednotit. Požehnanou neděli.
Evangelium podle sv. Marka (9, 17-31):
• Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.
• Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“
• Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“
• I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
• Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.
• A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“
• Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“
• Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“
• Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“
• Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
• Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
• Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
• Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
• Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
• neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“
Výraz „nedověra“ byl vždy chápán, jako slabá víra. Nedověra je spíše podivná směs víry a pochybností. Ty pochybnosti ale plynou z nelásky. To je dobré si uvědomit. V lásce nejsou pochybnosti. Láska vytváří pevné pouto mezi osobami. Láska k Bohu se uskutečňuje mezi člověkem (mnou) a Bohem skrze osobu Ježíše Krista. Otec chlapce vyjadřuje svoji víru v Ježíše – Božího Syna – slovy: „můžeš – li“. Znamená to, že doufá v Ježíše, ale není si jistý, že Ježíš je Boží Syn. Ježíš mu odpoví: „Všechno je možné tomu, kdo věří“ (že já jsem Boží Syn). Otec se v té chvíli vzpamatuje a zvolá: „Věřím, pomoz mé víře“!
Nikde v Písmu svatém nenajdeme situaci, kdy Ježíš odpoví: až bude tvá víra pevná a bez pochybností, pak přijď. Naopak najdeme mnoho situací, kdy Ježíš pochybující víru posílí.
Pochybnosti tedy plynou z nedostatečné lásky. I my můžeme (a máme) volat: „Ježíši, miluji Tě! Pomoz mé malé lásce! Chci Tě milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“. (Mt 22,37) Ježíši, chci milovat Otce, svého Boha, tak jak jej miluješ Ty. Bez Tebe to nedokáži, ale věřím, že s Tebou zcela jistě.

O. Jiří Maria Kvapil