Zamyšlení ke Květné neděli 2020

 

Opět Vás všechny zdravím, milí farníci, a posílám evangelium z dnešní neděle a k tomu myšlenku.

Dnešní neděle má zvláštní charakter i význam. Uvádí nás do Strastného (Svatého) týdne. V tomto týdnu si připomínáme události Velké noci a také co tomu bezprostředně předcházelo. Dotýkají se nás Boží tajemství našeho bytí, naší spásy a Lásky Otce, který za nás přijímá Synovu oběť, abychom měli věčný život.  Požehnanou neděli.

Evangelium podle sv. Jana (12, 1-18):

Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“ Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je slavnostní, vznešený, královský, nikoli velkolepý a okázalý. Nejede na válečném koni jako dobyvatel, ale na mladém oslíkovi, zvířeti proroků, na kterém ještě nikdo neseděl. Tím symbolizuje nevinnost, svůj prorocký a královský úřad a také to, že je králem pokoje. Přináší pokoj, mír, lásku. Začátek formuláře

Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. (Zach 9, 9) A vjíždí do Jeruzaléma – města pokoje.                  Tato událost má pro nás hluboký symbolický význam. I my bychom měli očekávat Ježíšův příjezd do našich srdcí. Možná bychom rádi zakusili jeho moc, velkolepé vítězství nad zlem, nad tím, co nás tíží, svírá, okupuje. Chtěli bychom, aby nás zbavil moci zla nad námi a představujeme si, že tak učiní silou. Jeho tichost, pokoj a nevinná bezbrannost zřejmě byla také důvodem, proč se zástupy volající „Hosana!“ tak lehce nechaly přesvědčit k volání „Ukřižuj!“.                    Bůh nejedná podle lidských představ a přání. A především Bůh nejedná násilně. To by přece bylo jen nové, jiné zlo. Bůh projevuje svou sílu a moc jemně, doslova s pokorou. Šetrně a laskavě, aby nás hříchu zbavil, ale neporanil naši křehkou duši.                                                     My bychom měli na Boží mírnost a laskavost odpovědět tím, že vysteleme naše srdce ratolestmi kajících modliteb, proseb za odpuštění a odpuštěním těm, kdo nám ublížili a na cestu do našich srdcí položíme pláště přetvářky, do kterých jsme své nitro halil před světem.

         Ježíši tichý a pokorný, učiň mé nitro podle svého srdce.

                                                       o. Jiří Maria Kvapil