Zamyšlení na svátek Paschy 2020

NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - PASCHA

Christos voskres!

Dnes je velká slavnost. Slavíme zmrtvýchvstání Našeho Pána, Ježíše Krista. Přes význam této události a krásy jejího slavení nemůžeme se stále setkat a slavit tuto událost společně v kostele. Vytvořte si proto doma slavnostní prostředí, svátečně se oblečte a svůj modlitební koutek vyzdobte jinak. Ať odpovídá významu události, ať z něj sálá radost. (A především z Vás!) Uložte si do něj ikonu vzkříšení a pokud ji nemáte, tak nějaký obrázek vzkříšeného Krista, vítězného Beránka nebo něco, co připomíná prázdný Kristův hrob. Také je možné použít improvizovaný kříž (bez Krista) a pod něj položit kousek bílého plátna. Nebo k tomu přidat dva kusy řetězu (řetízku) jako symbol rozlámání pout smrti. Jistě Vás napadne i něco jiného. Při dnešní slavnosti Vzkříšení čteme evangelium podle sv. Jana, kap 1, verše 1-17. Doporučuji si ho přečíst a vybrat si úryvek k zamyšlení. A čtení si rozšířit o zprávu o Vzkříšení podle sv. Matouše. 28 kapitola. Nad jedním takovým úryvkem podle sv. Jana zamyšlení nabízím. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. (Jan 1, 12-13) A po své vlastní domácí bohoslužbě (nebo po sledování přenosu) oslavte Kristovo zmrtvýchvstání slavnostním stolováním a vycházkou do přírody. Jarní příroda dává mnoho příležitostí vidět překrásné dílo Stvořitele a nad ním žasnout, chválit ho a zažít vděčnost v srdci za dar spásy.

 

Prázdný hrob nás přivádí k úžasu a zároveň v nás tají dech. Není pro to žádné normální vysvětlení. Zemně se zachvěla, anděl odvalil kámen, stráž strnula hrůzou. Ženy, které přišly k hrobu, jej nalézají prázdný. Anděl jim řekne: „Nebojte se, není tady. Řekněte to jeho učedníkům, jde před nimi do Galileje, tam ho potkají“. Ženy jsou plné strachu i radosti. Jistě, to si člověk neumí v té chvíli srovnat v hlavě, umí-li si to vůbec srovnat někdy jindy. A tak ženy běží za učedníky a potkají Ježíše, jde jim naproti. Ony mu padnou na zem a objímají mu nohy. Tu jim Ježíš potvrdí andělovo sdělení: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ Stráže velekněžím oznámily, co se stalo. Ti jim dali peníze, aby řekli, že když spali, přišlo učedníci a tělo vzali. (Sr Mt 1-15).                                         Podle židovského práva museli událost dosvědčit dva věrohodní, na sobě nezávislí svědci. Podle římského práva svědci museli být bezúhonní a jejich svědectví bylo nepřijatelné, jestliže sami byli usvědčeni ze lži. Podle přirozeného soudu – co je to za svědka dosvědčujícího událost ve chvíli kdy spí? Podle těchto kritérií jsou ženy prvními a věrohodnými svědky události vzkříšení. Ježíš byl mrtev, ležel v hrobě a vstal z mrtvých!                                                                              Můžeme si říct, že vlastně překročil – přešel – sobotu. V pátek zemřel, den po sobotě je vzkříšen. Přejití je pascha. Kristus se stal Paschou, přejitím skrze smrt do Života, života věčného. Stal se Beránkem, obětí jedinečnou a dokonale účinnou. Smrt už nad ním vládu nemá (Řím 6,9).                                                                                          Lidé umírají pro ledasco, i pro špatné věci, protože jsou přesvědčení, třeba i neprávem, že je to správné. Kristova smrt je největším důkazem jeho nesmírné milosrdné lásky. Ale není důkazem jeho pravdy. Tu patřičně dosvědčuje teprve jeho vzkříšení. Bůh se za Ježíšovu pravdu zaručuje, vzkříšení je něco jako pečeť na Ježíšově pravdě. Vzkříšením Bůh označuje celé Ježíšovo působení za pravé a věrohodné. Je to boží Amen, Ano! Umírající Ježíš na kříži říká Otci své „Ano!“ svou poslušností. Otec odpovídá Ježíši vzkříšením „Ano!“ a ustanovuje ho Pánem.                                                                         Věřit, že Ježíš na kříži zemřel, není nic těžkého a velkého. Tomu věří i pohané. Velkou věcí je věřit, že vstal z mrtvých. To znamená přijmout vzkříšení jako skutečnost, reálný děj, fakt. To je víra křesťanů. (Viz sv. Augustin.) To je přijetí Ježíše, vtěleného Božího Slova podle sv. Jana, víra v jeho jméno. Tato víra nese v sobě neuvěřitelný náboj, potenciál, moc nemající srovnání v žádné jiné víře než v křesťanské. Skrze tuto víru nám Vzkříšený Kristus uděluje moc stát se Božími dětmi. Neboť jsme se sice narodili tak jako se rodí i jiní lidé. Jsme děti pozemských otců, ale nejen pozemských otců nýbrž skrze Ježíše Krista jsme se narodili z Boha.                                                         Pascha liturgicky otevírá celé dlouhé velikonoční období. Je to čas, kdy si máme zvláště uvědomovat jedinečnost toho, že Bůh se hlásí ke svým dětem, že je Otcem a Ježíš naším bratrem. Jsme jedna rodina a Kristův odkaz je i odkazem Otce. Milovat se navzájem a být jednotní (nikoliv totožní) v myšlení, slovech i skutcích v Kristově duchu. Máme být věrohodní svědci, kteří svůj život žijí v pravdě a lásce.                     U prázdného hrobu si můžeme také uvědomit, že sami máme v sobě kámen, balvan na srdci. Nemáme sílu s ním pohnout, přestože bychom chtěli. Podobně, jako ženy, se v duchu ptáme: „do odvalí tento kámen“? Odpověď je jediná možná. Anděl poslaný Otcem. Svěřme svoji bolest, svůj problém Vzkříšenému a prosme Otce, aby poslal mocného anděla do našeho srdce a kámen odvalil nebo alespoň nadlehčil.

                  Požehnané Velikonoce.                o. Jiří Maria Kvapil