Zamyšlení na Tomášovu neděli

 2. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ – TOMÁŠOVA

Zdravím Vás všechny, milí farníci, a posílám evangelium z dnešní neděle a k tomu myšlenku. 

Sledování církevních obřadů skrze sdělovací prostředky nás bude provázet asi ještě dlouho. Chci ale upozornit, že samo o sobě pasivní sledování není dostačující, protože naše křesťanská se opírá o zcela reálné setkání s živým Kristem, vítězem nad smrtí a nad každým zlem. Proto Vás vybízím, abyste prožívali co nejintenzivněji svoji domácí liturgii. S Kristem se totiž setkáváme také v modlitbě, čtením Božího slova a meditací.

Požehnanou neděli.

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (Jan 20, 19-31)

Dnešní neděle je o křesťanské víře, O naší víře, o mé víře. Na čem stojí? Jednoznačně je jejím základem víra v Ježíše Krista, Jednorozeného Syna Božího. Skrze Něho všechno je stvořeno. On pro nás sestoupil z nebe a stal se člověkem. Za nás byl ukřižován, byl pohřben a vstal z mrtvých. A žije z Otcem navěky. (Sr Vyznání víry“.)Tedy Ježíš Kristus je střed naší víry. Svatý Pavel ve svém 1. listě do Korintu píše: „Kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ (1Kor 1, 23-25) Těmi povolanými jsou lidé, kteří víru v Krista přijali a jsou do Krista ponořeni křtem. Není proto potřeba žádná světská moudrost, žádná učenost, ani strojená zbožnost nebo okázalé obřady. Je třeba jen víra v Krista. Vše ostatní je jakoby bonus, kterým tuto víru upevňujeme a radujeme se z ní. Právě v Korintě si sv. Pavel uvědomuje, že taková víra je pravá, čistá a pevná. A takovou víru i hlásá. (Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 1Kor 2,2)Všichni jsme odkázáni na svědectví o Kristově životě, umučení a zmrtvýchvstání. Věřit v jeho život a smrt, to není problém. To věří i pohané. Klíčové je pro nás Kristovo zmrtvýchvstání. Máme o něm svědectví. A nejen jedno a ne ledasjaké. Jeto méně, než kdybychom byli očitými svědky jeruzalémských událostí? To sto za osobní zamyšlení. V jistém smyslu jsme všichni Tomášové.Tomáš z nějakého důvodu nebyl s ostatními. Učedníci byli ustrašeni a zprávě – svědectví – žen moc nerozuměli. Když se jim Pán ukáže, zakusí radost. Jejich víra je posilněna a jsou naplněni radostí a přijímají úkol víry. Poslání hlásat radostnou víru o spáse. Poslání od Krista srovnatelné s jeho posláním od Otce. Když tuto radost sdělí Tomášovi, ohradí se. Snad mu bylo líto, že propásl takovou jedinečnou příležitost. A tak řekne: „Dokud neuvidím, neuvěřím“. Takovému pokušení jsme vystaveni i my. Ale ruku na srdce – k čemu je víra, když vidím, už znám? Víra nesmí být slepá nebo hloupá. A všimněte si – kolik takové víry je kolem nás! Když se Ježíš ukáže i Tomášovi, je zaskočen podruhé. Zastyděl se. Bylo mu líto, že propásl příležitost podruhé. Ale z hloubi srdce vytrysklo jeho vyznání: Ježíš je můj Pán a můj Bůh. Kdykoliv čtu o Tomášově pochybování nebo se modlím jeho vyznání, naplňuje mne vděčnost. Vždyť Tomáš nebyl s učedníky se mnou. Tomáš se mnou pochyboval. A já se stydím s ním, protože i mně Kristus říká: nebuď nevěřící, ale věřící.Tomáš byl v hlásání víry vzkříšeného Krista velmi horlivý. Evangelizoval Sýrii, Persii, Číně a Indii. Zde také kolem r. 72 podstoupil mučednickou smrt.Při křtu vyznáváme svoji víru v Ježíše Krista. Je Pán a Bůh. To nás má naplňovat radostí, kterou si nesmíme nechat pro sebe, ale musíme ji hlásat svým životem všem lidem kolem sebe.

Žehnám Vám všem.

o. Jiří Maria Kvapil